Kostel sv. Anny-historie

Obec je zmiňována ve starých písemných pramenech jako Uherčice na Bílém Břehu. Odtud je odvozen německý název Weisstëtten. V roce 1276 patřila dolnokounickému klášteru, který ji získal od staroboleslavské kapituly.

Původně zde stávala kaple Sv. Ducha, která byla v 1672 přestavěna a pravděpodobně v této souvislosti zasvěcena sv. Anně. O tomto patrociniu se ovšem mluví až v roce 1691. Kostel byl do dnešní podoby přestavěn v roce 1811 a o 7 let později, tedy v r. 1818 byla přistavěna věž. Věžka „sanktuska“ nad východním štítem lodi byla postavena r. 1892 z odkazu výměnkáře Matyáše Raimanna. Věžní hodiny pochází z roku 1844 a byly rekonstruovány r. 1980. Nad hlavním vstupem je kamenný portál se znakem Dittrichštejnů. Sakristie při severní straně presbytáře byla přestavěna a zvětšena roku 1899 a opět prodloužena r. 1936 na dvojnásobek.

Kostel je jednolodní s půlkruhovým uzávěrem presbytáře, o zastavěné ploše 284 m2 a obestavěném prostoru 2698 m3.

Poslední oprava fasády kostela se konala v r. 1990. Také interiér kostela byl modernizován, úpravy byly dokončeny v roce 1992. Autory této rekonstrukce jsou akademičtí malíři Pavel Šlégl a Petr Štěpán. Obrazy Křížové cesty z roku 1991 jsou dílem akademického malíře Karla Rechlíka, historika umění a ředitele diecezního muzea v Brně.

Celý interiér kostela je vlastně dialogem starého a současného umění.

V popředí obětní stůl nové liturgické úpravy, koncipovaný a realizovaný v netradičním pojetí, jako „Studnice Jákobova“ – místo setkání Ježíše se samařskou ženou. Jako pramen vody dává život přírodě a občerstvuje člověka, tak oběť mše svaté občerstvuje naši duši. Uprostřed stolu je malbou vyjádřeno Ježíšovo utrpení přes smrt ke vzkříšení. Fresky po obvodu oltáře představují průvod českých světců. Jednotlivé světce můžeme poznat podle atributů (typických znaků, symbolů).  Z leva:

  • Sv. Václav - kopí
  • Sv. Cyril a Metoděj - biskupská hůl, mitra, písmo sv.
  • Sv. Anežka Česká - korunka – královská dcera
  • Sv. Klement Maria Hofbauer - růženec
  • Sv. Norbert - svátost oltářní
  • Sv. Vít - ratolest
  • Sv. Prokop - oře s ďáblem
  • Sv. Jan Nepomucký - voda , byl utopen
  • Sv. Ludmila - babička a učitelka sv. Václava
  • Sv. Zdislava - 4 ratolesti – 4 děti
  • Sv. Vojtěch - biskupská berla

Ambon – kazatelna představuje vinný keř, který má své kořeny napájeny vodou ze studny. Kořeny -slouží jako trny pro svíce na obětním stole. Na desce ambonu je vyobrazena holubice – symbol Ducha Svatého. Součástí komplexu je i svícen pro paškál – velikonoční svíci – a stolek na obětní dary (v zadní části kostela).

Hlavní oltář je pravděpodobně pozůstatkem z původního dekoru kaple Sv. Ducha. Nad retabulem je plastika Nejsvětější Trojice. Po stranách zlacené sochy sv. Cyrila a Metoděje, datované do téže doby. Původní oltářní obraz sv. Anny z roku 1890 od brněnského malíře Šichana nahradili umělci P. Šlégl a P. Štěpán symbolickou kompozicí – Sv. Anna „samotřetí“. Hnědá silueta v pozadí znázorňuje sv. Annu, modrá silueta Pannu Marii a ratolest uprostřed Ježíše. Jsou oblkopeni anděly.

Křtitelnice pořízená (nebo opravená?) kolem r. 1815 z odkazu jisté Kateřiny, stojí na místě sneseného vedlejšího oltáře, připomínaného ještě r. 1900. Obdobně byla snesena kazatelna z r. 1904 na protější straně kostela.

Původní, diagonálně kladená dlažba položena r. 1854, byla později doplněna odlišným materiálem. Nové kostelní lavice byly pořízeny v r. 1982, výmalba obnovena r. 1990.

Varhany v parapetu kůru o 4 rejstřících postavil varhanář Latzl ze Znojma r. 1855 za 450 zlatých. Při generální opravě r. 1912 byl vestavěn další rejstřík – salicionál.

Plastiku Bolestné Matky Dreieichenské (poutní místo Tři duby v Rakousku) pořídili r. 1890 manželé Cyril a Josefa Langerovi od znojemské firmy Jungnickel.

V parku u kostela se nachází památkově chráněná barokní socha sv. Jana Nepomuckého. Málo čitelný nápis na podstavci datuje toto dílo do r. 1736 – tedy 7 let po kanonizaci světce. Socha stávala na návsi proti radnici, aby tento vzor povinné mlčenlivosti a pravdivého svědectví, vzývaný ochránce před křivým nařčením a patron sociálně slabých vrstev, připomínal radním jejich občanské ctnosti. Socha však překážela rostoucí silniční dopravě, roku 1974 byla povalena nákladním autem. Po záchovné opravě byla r. 1975 přemístěna na vhodnější místo – ke kostelu.

„Verseh meinen Mund zu aler Stund. Wann sterbe ich bitt Gottes mich zu aler Zeit die Selligkeit. „

„Ostříhej moje ústa v každou hodinu. Až pak zemřu, vypros pro mne věčnou blaženost. „

(nápis na podstavci sochy)